Články

Zde se budou postupně objevovat články související s dermatovenerologickými chorobami - popis jednotlivých onemocnění, průběh, léčba atd.

 

Atopická dermatitida
Atopická dermatitida je definována jako svědivé chronické nebo chronicky recidivující neinfekční zánětlivé onemocnění kůže. V současnosti je na atopickou dermatitidu nahlíženo jako na neuro – imuno – endokrinní zánět s  dominantní úlohou mutovaného filaggrinového genu.  
Klinický obraz onemocnění je velmi pestrý . Společným rysem je pruritus a xerosa kůže.
Průvodní projevy atopické dermatitidy:
Cheilitis sicca – suché, praskající rty a koutky úst
Pulpitis sicca – suchá , olupující se bříška prstů na rukou
Dermatitis plantaris juvenilis – suchá, olupující se bříška prstů na nohách i olupování celých plosek
Syndrom horních víček – postižení horním víček, suchost, olupování, často lichenifikace ( zhrubění kožního reliéfu )
Hyperlinearita dlaní – zmnožená kresba dlaňových rýh
Keratosis pilaris - porucha rohovění postihující paže a stehna, projevu se hyperkeratotickými       papulkami folikulárně vázanými
Pityriasis alba – bělavá lehce se olupující ložiska na obličeji i končetinách
Bílý dermografismus – paradoxní vazokonstrikční reakce na tlak
Dennie- Morganovo znamení – hnědavý kolorit a řasení kůže v okolí očí
Herthogovo znamení – chybějící laterální okraje obočí
Terapie:  Léčba atopické dermatitidy patří do rukou zkušeného dermatologa.  Především zahrnuje režimová opatření, úpravu životosprávy, jídelníčku, domácího prostředí, znalost a omezení faktorů vyvolávajících svědění a edukaci pacienta i celé jeho rodiny. Dále lokální léčbu masťovými externy (emoliencia, kortikoidní externa, topické imunomodulátory, preparáty s dehtem, ichtyolem,..). Snížit svědění a ovlivnit alergické pochody se snažíme antihistaminiky. U závažných a nezvládnutelných forem je součástí komplexní terapie celková léčba přípravky, které působí imunosupresivně a imunomodulačně.
 
 
 
Alopecie / výpad vlasů / 
Vlasy jsou keratinizovaná kožní adnexa, která vyrůstají z vlasového folikulu. Ve kštici jedince se nachází 100 000 až 150 000 vlasových folikulů. Každý folikul umožňuje v průběhu života růst asi 30 vlasů. Každý nový vlas může růst 2 až 7 let. Poté se dostane do klidové fáze, která trvá asi 3 měsíce a vypadává. Aktivní růstová fáze se nazývá anagen, následuje krátké mezistadium katagen a klidová fáze telogen. Anagen se s věkem zkracuje a naše vlasy jsou tím kratší. Vstoupí- li současně velké množství vlasů do felogenu, vzniká telogenní effluvium. Anagenní effluvium vzniká v případě poškození vlasové matrix ve fázi růstové – typicky např. při cytostatické terapii.  
Klinicky rozlišujeme dva základní typy alopecií: jizvící a nejizvící.
Nejizvící alopecie: androgenní alopecie
                         difuzní alopecie
                         alopecia areata
Jizvící alopecie: geneticky podmíněné
                     traumatické změny
                      mykotické, bakteriální, virové i protozoální infekce
                      nádorová onem.
                      dermatózy, zvláště autoimunitní / discoidní lupus erythematodes,                      lichen planopilaris, sclerodermie, necrobiosis lipoidica, jizvící pemphigoid, sarkoidosa,/
                       pseudopelade Brocq – etiologie neznámá
Alopecie androgenní je nejčastěji se vyskytující typ alopecie postihující muže i ženy. Vlivem androgenů se zkracuje anagen a dochází k výpadu telogenních vlasů. Výsledkem zkracování anagenní fáze je růst stále tenčích a kratších vlasů. Androgenní alopecie je dána několika faktory: dědičností, přítomností androgenů a věkem. Androgenní alopecie se u mužů začíná rozvíjet kdykoliv po pubertě, u žen po klimaktériu.